Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z programu KSČM

10. 9. 2011

Rychlý kontakt

Komunistická strana Čech a Moravy
Politických vězňů 9
111 21  Praha 1

tel.: 222 897 111
e-mail: info@kscm.cz

Připojte se k nám

Přihlášení

Volby 2011

KSČM v Krajích

 

Občanská poradna
Mladí komunisté

RSS

Naše zprávy můžete číst také pomocí RSS
(Rich Site Summary).
RSS čtečka
ÚVODNÍ STRÁNKA | Naše strana

Komunistická strana Čech a Moravy

 

Komunistická strana Čech a Moravy je politickou stranou. Pro své označení používá zkratku KSČM.

 

KSČM je právnickou osobou, působící na území České republiky.

 

Sídlem ústředních orgánů KSČM je Praha.

 

Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.

Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie.

 

Stanovy KSČM, schváleno VII. sjezdem KSČM v Hradci Králové dne 17. 5. 2008.

 

Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem. Odkud se vzala tato symbolika?

 

Pro odpověď se musíme podívat do historie:

Do francouzského hlavního města Paříže vstoupilo jaro roku 1871 s povstáním lidových vrstev proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce v předcházejícím roce. Povstalecké síly vyhlásily za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvaly v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Pére-Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů.

Naproti zdi opatřené prostou kovovou deskou s textem »Aux morts de la Commune« (Mrtvým Komuny), kam přicházejí delegace Francouzů i jiných národů poklonit se památce prvních bojovníků za dělnickou věc, jsou náhrobní kameny a pomníky významných funkcionářů Francouzské komunistické strany a také méně známých bojovníků za sociálně spravedlivou společnost.

Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta (1836 - 1903), autora poémy Čas třešní, kterou tento pokrokový Francouz věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-Au-Roi. Jsou v ní tyto verše:

 

 

Čas třešní Le Temps des Cerises

 

Statečné občance Luise, ošetřovatelce na barikádě

Pařížské komuny v ulici Fontaine-Au-Roi

v neděli 28. března 1871

 

Až přijde ten čas, kdy zavoní třešně,

já uslyším zas ten slavičí zpěv

a drozdovo hvízdání.

 

Můj klid je ten tam a já nemám stání,

v mém srdci je bouře a v žilách vře krev.

Mám ráda ten čas třešní, kdy dozrají třešně,

je milenců máj a pod oknem zní mi slavičí zpěv.

Je krátký ten čas, kdy dozrají třešně,

je milenců máj, je můj a je tvůj

a štěstí jde s námi.

 

Je sladký ten čas, je můj dobrý známý.

Tak zastav se na chvíli, stůj, čase, stůj!

Jak voní ten čas,čas krvavých třešní.

Ten májový květ je tvůj a je můj.

To jen kvůli nám zas dozrály třešně,

tak jen žádný strach, že láska je zlá,

že srdce ti zmámí.

 

Tou alejí snů my půjdeme sami a budeme si přát,

ať je nekonečná.

 

Vždyť jen kvůli nám

dnes dozrály třešně

a slavík svou píseň zpívat už zná.

 

Mám ráda ten čas, kdy do srdce bodá třešňový květ.

Ta bolest je zlá, jak májové zrání.

Já pokaždé vím, že srdce mé zraníš

a přece svou lásku ti dávám – je tvá!

Zas dozrály třešně, sama tu stojím

a slavík svou píseň nedozpívá.

 

 

Clémentova poema o »čase třešní«, tedy o statečném boji komunardů, byla později zhudebněna.

V roce Komuny, v červnu 1871, vznikla ještě další báseň, která se také dočkala hudebního ztvárnění, aby se později stala hymnou pracujících a utlačovaných celého světa. Je to známá Internacionála, kterou napsal dělnický básník Eugéne Pottier (1816 - 1887).

Byla zhudebněna v roce 1888 ((Pierre Degeyter) a od roku 1890 byla přeložena do všech světových jazyků. Poprvé Internacionála zazněla na slavnosti dělnického tisku v severofrancouzském městě Lille 23. června 1888.